16. Regulus

15. března 2015 v 9:38 |  Jen krev - kapitoly





Rory se v polospánku pokusila překulit na druhý bok, když ovšem zjistila, že nemůže, probudila se.
Byla stále noc a jí chvíli trvalo, než si uvědomila, kde je. Ale byla si jistá, že už neusne, nebyla zvyklá spát v něčím náručí. Její tělo bylo celé ztuhlé a ona se nemohla pohnout, aby Reguluse neprobudila, o to víc se jí však chtělo protáhnout.
Po dlouhých minutách přemýšlení se nakonec odhodlala a překulila se na záda. Jen co to udělala, Regulus otevřel oči a malátně se na ni usmál.
"Spi," zašeptal.
"Už neusnu," přiznala. "Nechtěla jsem tě probudit."
"To nevadí," ujistil ji a ovinul jí ruku kolem pasu.
"Kreslíš ještě?" zeptal se po několika minutách ticha, kdy už si skoro myslela, že usnul.
Otázka ji překvapila. Netušila, že o jejím koníčku někdo ví, natož pak Regulus. Především ji ale zaskočilo, že se na takovou otázku ptá teď.
"Už moc ne. Proč?" neovládla svou zvědavost.
"Líbí se mi, jak kreslíš. Kdysi jsem ti dokonce ukradl pár obrázků," zasmál se při té vzpomínce.
"Vážně?" přidala se k jeho tichému smíchu. Jeho přiznání ji potěšilo. Nikdo doposud její snahu neocenil. Nikdo vlastně ani neměl tu příležitost.
"Jaké? A kde jsi k nim přišel?"
"Různé, ty co se mi líbili. Když jsme u vás před dvěma lety v létě byli na návštěvě, měl jsem pro tebe dojít do pokoje, ale ty jsi tam nebyla. Byl jsem zvědavý a koukl se do tvé knihovničky. Měla jsi tam mezi knihami schované skicáky," vyprávěl jí s potměšilým úsměvem a mimoděk jí prsty kreslil vlnky na paži.
"U vás doma je klavír, ale nikdy jsem na něj neviděl nikoho hrát. Je to jenom dekorace?"
"Ne, děda Avery byl skvělý klavírista. A já hraju. Ale špatně," dodala a ušklíbla se.
"To pochybuju. Je vůbec něco, co neumíš?" zažertoval.
"Běhat."
Oba se tiše rozesmáli. Té noci jim připadalo vtipné všechno. Nic je netížilo.
"A jsem hrozný strašpytel."
"Přiznává se Nebelvír," zažertoval a políbil ji. Když se odtáhl, jeho výraz byl vážnější.
"I já mám strach."
"Z čeho?"
"Míval jsem z toho, že se tohle nikdy nestane. A teď z toho, že se najednou probudím a zjistím, že se mi to celé jenom zdálo."
Rory byla ráda, že je ještě tma, protože se červenala. Nebyla připravená na taková přiznání.
"Taky mám strach z probuzení," řekla podle pravdy, ale její obavy byly jiné než ty jeho. Nebála se, že by ji opustil, věděla, že by to neudělal. Měla strach ze sebe. Z toho, že zmizí ten radostný pocit, který cítila v žaludku, že už neucítí hřejivé vzrušení, když ji bude hladit tak jako teď.
"Nechci, aby o nás rodiče věděli. Nechci jim udělat tu radost."
"S tím souhlasím. V tom případě to nesmí vědět nikdo, doneslo by se to k nim," přemýšlel Regulus.
"Takže si to zatím necháme pro sebe?" rozzářila se Rory. Ta představa se jí líbila. "Budeme se scházet potají na Astronomické věži a ve sklepení a posílat si o půlnoci sovy?" nedokázala zakrýt nadšení a vzrušení.
"Cokoli," vydechl Regulus a ochranitelsky ji políbil na čelo. Rory si nemohla vzpomenout, že by kdy cítila něco tak čistě krásného jako v té krátké chvíli.
"Rozednívá se."
"Měla bych jít, než se madam vzbudí," řekla, ale ani se nepohnula. Nechtělo se jí opouštět jeho hřejivou náruč.
Z vedlejší místnosti se začaly ozývat tiché zvuky - lékouzelnice už byla vzhůru.
Aurora se tedy rychle zvedla a s letmým polibkem na rozloučenou byla pryč.
Svižným krokem zamířila směrem k Nebelvírské věži. Chodby byly ještě temné, ale na východě už obloha nabírala barvu jantaru.
Jitřenka.
Tak ji Regulus nazval. Bylo to krásné.
Měla ráda rána. Svítání byla plná příslibů.
I když se jí třeba nechtělo vstávat, pokaždé cítila to malé nadšení z nového dne.
Snažila se jít co nejtišeji a pozorně hleděla do stínů, aby se nenechala zaskočit nějakým duchem nebo Protivou.
Jen jednou se musela schovat za rohem chodby, aby nepozorována nechala "proplachtit" Krvavého barona, jinak její cesta proběhla bez potíží. Posledním slabým článkem byla Buclatá dáma, která chvíli hudrovala, že byla probuzena tak brzy, ale nakonec ji pustila dovnitř.
Aurora se rozhlédla po nebelvírské společenské místnosti a hledala nějakou známku toho, jak moc se tu včera oslavovalo, ale jako vždy byla perfektně uklizená, skřítci se v noci pěkně činili.
Něco však přece jen bylo jinak. Na pohovce spal vsedě Sirius. Jednu ruku měl majetnici položenou na rameni dívky, která byla stočená do klubíčka vedle něj a hlavu měla položenou na jeho stehně.
Přes všechno, co se stalo, ji ten pohled zranil. Už ne v takové míře, jako dřív, ale přece. Utrpěla především její pýcha.
Nechtěla je pozorovat, ani nechtěla zjišťovat, kdo je ta šťastná, která byla lepší než ona. Vydala se co nejtišeji po schodech do ložnice.
Když vešla, dávala si obzvlášť pozor, aby nikoho nevzbudila. Těžko by vysvětlovala zvědavým kamarádkám, kde byla celou noc. Jen dosedla na svou postel, napjatě poslouchala klidné oddechování svých spolubydlících.
V tom si uvědomila, že je jedna postel prázdná. To Jennifer spala ve společenské místnosti.
***
Později vyšlo najevo, že Sirius s Jenny jsou párem už nějakou dobu, ale nikdo to netušil až do oslav vítězství. Když je teď Aurora sledovala, jak spolu mluví, jak se na sebe dívají, jak se jeden k druhému chovají, věděla, že by Jennifer nahradit nemohla. Měla totiž na staršího z Blacků úžasný vliv. V její přítomnosti byl milejší, nehrál tak tajemného a všeobecně sekal dobrotu. Navíc si Rory všimla, že její kamarádka vůbec nepodléhá Siriusovu kouzlu, jako všechny ostatní dívky.
A co se jí samotné týkalo - měla o zábavu postaráno. Vymýšlení absurdních způsobů, jak se sejít s Regulusem, jí zaměstnávalo mysl po velkou část dne. Vědomí, že je s ním a nikdo to netuší, ji neustále rozesmávalo. Bála se, že si toho brzy někdo všimne. Naštěstí však byli všichni její starší kamarádi zaměstnáni zkouškami OVCE, Jennifer byla věčně pryč někde se Siriusem a ostatní kamarádky z ročníku nebyly dostatečně všímavé. Až na Elen, samozřejmě. Té stačil jediný pohled na Reguluse a následně na Auroru.
"Tak doufám, že sis to pořádně rozmyslela," začala Elen ještě než první hodinu, kterou měly společnou, dosedla Aurora vedle ní na židli.
"Ne, vlastně jsem moc nepřemýšlela," přiznala s připitomělým úsměvem.
"Ach jo. Ale jednou to přijít muselo."
Květen se přehoupl v červen a najednou tu byl konec školního roku.
Rory si vyhradila poslední odpoledne pro Reguluse. Už před nějakou dobou se jí svěřil, že se pravděpodobně celé léto neuvidí a oba se snažili vyhýbat jakýmkoli narážkám na to. Aurora věděla, že se svou rodinou odjíždí kamsi do Francie za záležitostmi Smrtijedů. Víc vědět nemusela, ani nechtěla. A Regulus by jí pravděpodobně nic dalšího neřekl. Viděla mu na očích, jak moc ho ta povinnost trápí. Cítila jeho obavy, když se o létě jen zmínila. Měla o něj strach.
Hned druhý týden po tom osudovém zápase došla řeč na Siriuse. Aurora věděla, že vztah bratrů nikdy nebyl dobrý, ale nechápala proč. Byli opravdu tak rozdílní?
"Má všechno, co jsem kdy chtěl já," odpověděl na její otázku, proč nemá Siriuse rád.
"A to je co?" zeptala se napjatě. Vycítila, že je to jedna z nejintimnějších otázek, jakou mu kdy položila.
"Možnost svobodné volby. Přátele, kteří ho dělají lepším a ne naopak. Domov, kde ho přijali, i když není perfektní," vyjmenovával s hořkostí v hlase zahleděný kamsi do dáli.
Na malou chvíli spatřila nejcitlivější Regulusovo místo a měla chuť ho sevřít v náručí a ukolíbat jako malé dítě. Spatřila jeho duši - zranitelnou a zraněnou. Bolest, kterou viděla v jeho očích, sevřela její srdce jako ledová ruka.
Jeho pohled náhle ztvrdl a upřel se přímo na ni.
"Nechtěl jsem být Smrtijedem. Nikdo se mě neptal."
A ona ho ustrašeně a s bolestí pozorovala.
Jeho výraz se náhle uvolnil. Pohladil ji po tváři a nevesele se na ni usmál.
"Bude to dobré, Jitřenko."
A od té chvíle už neměla pochybnosti. Naopak, Regulus v jejích očích nikdy nevypadal lépe. Ale nemohla se zbavit strachu o něj. I když teď leželi v trávě a povídali si o hloupostech, obavy se nikdy neztrácely.

Když mu následující den u vlaku popřála hezké léto, musela sevřít Eleninu ruku jako oporu, aby se nerozplakala. Měla pocit, že jej vidí naposledy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama