9.Po zkouškách

25. února 2015 v 23:13 |  Jen krev - kapitoly
"Víš, jak je zvrhlé pít ve vyučování?" zasmála se Rory a podala pod stolem placatku sousedce.
Jenny jen s úsměvem pokrčila rameny.
"Máme jen jasnovidectví, které je nám oběma ukradené, a navíc… mám přece narozeniny."
"Já neříkala, že mi to vadí," ujistila ji Aurora.
Po vyučování zůstaly u stolečků sedět jediné. Všichni, v čele s profesorkou se vydali na večeři.
"Už jsme dlouho nic neprovedly," postěžovala si Jenny.
"Hm, udělala bych něco dětinského."
Jennifer vytáhla hůlku a chvíli se rozhlížela po místnosti, než jí padl pohled na polici s křišťálovými koulemi.
Švihala hůlkou a všem koulím přičarovávala ptačí křídla.
"Jen do toho," pobídla Auroru, "na formule jsi lepší ty."
Na okamžik se zamyslela nad vhodným zaklínadlem. Potom jeden po druhém probudila Jennyiny výtvory k životu.
"Co kdyby zpívaly?" navrhla Aurora a ještě několikrát švihla hůlkou. Koule si začaly sborově pobrukovat Mozartovu Malou noční hudbu (kterou náhodou Rory cvičila na klavír).
"A co kdyby se vydaly do světa?" nadhodila tentokrát Jenny.
"Nejdřív bychom se měly objevit na večeři, a to co nejdřív… abychom nevzbudily pozornost."

I o půl hodiny později, když seděly u večeře, se stále tiše chichotaly.
"Víte, co není fér? Že vás nikdo nebude ani podezřívat." James si k nim přisedl a nandal si plný talíř pečených brambor.
"O čem to mluvíš?" zeptala se ho Rory s rádoby nevinným úsměvem.
"Vsadím se, že první podezřelý budu já, potom Sirius, pak Regulusova Zmijozelská parta, ale vy? Nikdy."
"A divíš se, že jsi první podezřelý? Vždyť polovinu průšvihů máš na svědomí ty," dobírala si ho Jennifer.
"Přeháníš. Ale vám snad ještě na nic nepřišli."
"Někdy si říkám, jak to asi vypadá, když tě opravdu přistihnou. Mým jediným trestem zatím bylo přesazování nějakých kytek, když jsem se vykašlala na úkol do bylinkářství. Nikdy nás při těch vylomeninách nechytili."
Jenny přikývla. "Ale rozhodně mi nevadí, že nás nechytili."
"Jestli chceš vědět, jak vypadá školní trest, není nic lehčího," řekl James Auroře.
"Ne, takový hrdina zase nejsem, abych se nechala chytit schválně… nebo spíš nejsem blázen."
"Neboj se, ono to jednou přijde samo."
***
Aurora nikdy dřív neviděla Lily plakat. Proto na krátký okamžik zkameněla, když si uvědomila, že se rusovlásce po tvářích kutálejí slzy. Mariana jí tu novinu oznámila sotva před hodinou. Matt se s Lily rozešel.
***
S každým dnem, kdy se přibližovaly zkoušky NKÚ, ubývalo volného času, který mohla Aurora věnovat něčemu jinému než učení. Než se nadála, stála před velkou síní čekajíc na první zkoušku.
A ještě dříve, než se stačila rozkoukat, bylo všechno za ní. Proč z toho učitelé dělali takovou vědu? Čekala mnohem, mnohem horší věci. Když ale viděla otázky, informace jí v mozku proudili, jako by je právě četla v knize, když byla zkoušená, zaváhala jen při prvním zaklínadle, ale pak mávala hůlkou snad ještě lehčeji než kdykoli dřív. Praktická zkouška z lektvarů byla nakonec to nejhorší, ale s tím vlastně počítala.
Toho odpoledne měli studenti pátých a sedmých ročníků povolenou návštěvu Prasinek až do osmé večerní.
U Tří košťat se sešli prakticky všichni. Stoly byly vyrovnané do dvou řad, takže seděli pohromadě. Hostinský jim přichystal tácy studené pečeně a mísy ovoce, aby snad někdo nelitoval, že zmešká večeři.
Studenti rozjařeně povykovali, běhali od jednoho místa k druhému a smáli se na celé kolo.
Aurora si přisedla k Ianovi, vedle kterého se zrovna uvolnilo místo, se dvěma sklenkami ohnivé whisky.
"Na nejlepšího učitele." Pozdvihla svou sklenku v přípitku.
"To nejsem," bránil se skromně. "Jak vidíš svůj výsledek?"
"Minimálně "přijatelně", a to už je co říct."
"Máš na to mozek, i talent, stačilo by jen trochu cviku a byla by to jasná "vynikající"," přesvědčoval ji.
"Tak tedy na to, ať jsme Vynikající!"
Cink.
"Teď vážně," řekla, když vypila obsah sklenice. Podívala se mu upřeně do očí. "Děkuju."
"Rádo se stalo," ujistil ji s úsměvem. "Možná by mě to i bavilo… učit."
"Byl bys skvělý, ale opravdu ti ti nevděční haranti stojí za to?" zeptala se sarkasticky a vydala se k Elen, která seděla o dvě místa dál. Ta hned, jak ji uviděla, vyskočila ze židle.
"Je tu hrozné vedro. Nepůjdeš se mnou ven?"
Aurora souhlasně přikývla a společně se vydaly ke dveřím.
Na obloze zářily hvězdy a vzduch voněl blížícím se létem. Rory se s blaženým pocitem nadechla a s rozpřaženýma rukama se zatočila.
Elen vytáhla krabičku cigaret, jednu z nich si strčila do pusy a šátrala chvíli po kapsách, než našla sirky.
"Proč si vlastně vždycky zapaluješ takhle? Nebylo by to hůlkou snazší a rychlejší?"
"Bylo," přitakala Elen a škrtla sirkou, "ale tohle má styl," uličnicky se usmála.
Pomalu kráčely ztichlou vsí ponořené ve vlastních myšlenkách.
"Někdy bych ti zakroutila krkem," řekla zničehonic Elen s vážným pohledem.
"Já vím. Poznám to, mám pak chuť tě poslat do háje," odvětila Aurora a objala Elen kolem pasu.
"Prostě si nedokážu pomoct. Ty to nevidíš, ale jsi dobrá skoro ve všem, na co sáhneš. Ale jsi líná a sobecká. Strašně svým potenciálem mrháš, to mě štve."
To Rory trochu zarazilo. "Nejspíš máš pravdu. Jsem líná a sobecká. Ale s tím talentem nějak nevím..."
"Jsem jediný člověk, který tě kdy prohlédl. Ostatní ti všechny lži a přetvářky baští. Přetvařuješ se před každým, protože máš strach, že tě nebudou brát takovou, jaká jsi. Ale já vím, jaká jsi. Možná sobecká, za to tě nesnáším, ale na druhou stranu úžasná, proto tě mám ráda. Začni už něco dělat. Nepromrhej svůj život, máš na víc."
Rory nevěděla, co na to říct. Sotva se držela, aby se nerozbrečela.
Elen roztřesenou rukou vytáhla další cigaretu a spěšně si ji strčila do úst. Když vykouřila asi polovinu, ironicky se zasmála. "Pověz mi o Siriusovi."
"Asi jsem jím trochu posedlá," přiznala Rory.
"Všimla jsem si. Je krásný, samozřejmě, ale hrozný pitomec."
"Jo, to je," rozesmála se Aurora. "Prostě počkám, až mě to bláznění přejde."
***
Rory se ještě naposledy rozhlédla po ložnici, která po odchodu všech jejích spolubydlících vypadala opuštěně. V srdci se jí usadil podivný smutek. Všechno bylo přesně naopak, než by být mělo. Vracela se domů, ale měla pocit, jako by domov opouštěla.
Na snídani vládla veselá uvolněná nálada. Všechny starosti opadly a zbylo jen nadšení z přicházejícího léta. Rory se posadila vedle Lily, která nervózně vzhlížela ke stropu.
"Čekáš poštu?" zeptala se Rory.
"Ano, odpověděla jsem na inzerát pomocníka při výrobě lektvarů, co byl předevčírem ve Věštci. Doufám, že dnes přijde odpověď."
Ještě než to dořekla, začaly se ke studentům snášet sovy. Jedna z nich přistála před Lily a nastavila nožku. Ta se zhluboka nadechla a s roztřesenýma rukama dopis otevřela.
"Mám to!"zvolala a nadšeně vyskočila.
"Blahopřeju!" gratulovala jí Rory. "O co vlastně jde?"
"Výrobce lektvarů z Godrikova dolu hledá záskok za svého pomocníka. Bydlela bych u něj přes týden a víkendy trávila doma," vysvětlovala s nadšením.
"Nevadí ti, že nebudeš mít prázdniny?"
"Ani ne, příští rok končím a chtěla bych získat praxi."
"Máš strach?"
"Trochu. Že něco zkazím, že si to rozmyslí, že přijdu pozdě, protože se ztratím..."
"S tím posledním bych ti mohl pomoct," ozval se najednou James, který jejich rozhovor tiše sledoval.
"Vážně?"
"Jasně, bydlím tam, vím kde to je. Můžu tě tam zavést, jestli chceš."
"Jestli ti to nevadí, byla bych ráda," usmála se na něj Lily.
"Žádný problém. Mohla by ses odletaxovat k nám domů," navrhl James.
"Ne, nemohla, nemáme napojený krb," namítla Lily a trochu zčervenala.
"Aha, já zapomněl. Nevadí, něco vymyslíme. Přemístit se na místo, kde jsi nebyla, je nebezpečné... V kolik začínáš a kdy?"
"V devět, zítra."
"Co takhle o půl deváté před Olivanderem, vyzvednu tě tam a přemístím se s tebou do Dolu."
"To zní fajn," přikývla Lily.
"Dobře, budu se těšit," usmál se na ni James, zvedl se od stolu a odešel.
Mariana roztáhla ruce a zvolala: "Merline, jak já se těším na prázdniny!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama