3.Zpátky do Bradavic

25. února 2015 v 23:08 |  Jen krev - kapitoly
Bradavický expres uháněl krajinou nechávaje za sebou bílé obláčky páry. Červíček s nosem připlácnutým na okně znuděně pozoroval zasněženou krajinu. Hned vedle hráli Remus s Jamesem Řachavého Petra a Sirius pozorně sledoval procházející dívky.
"Co si to ta Alice udělala s vlasama? Vždyť vypadá jak zmoklý kuře! A to jsem o ní před Vánocema uvažoval... Budu jí asi muset vyškrtnout ze seznamu..."
"Jakýho seznamu," zajímal se Remus.
"Možných budoucích přítelkyň."
"Ehm... ty ses o prázdninách hodně nudil co? A navíc už jednu holku máš. A Alice bezmála rok chodí s Longbottomem," protestoval Lupin.
"Obojí se dá změnit," usmál se Sirius ďábelsky.
"Vtip," dodal pak a zase se věnoval svému světu.
Najednou sebou James prudce trhl, až praštil Červíčka loktem do žeber.
"Au!" zaskučel Petr.
"Hej, Rory!" zavolal Sirius na majitelku ohnivě rudých vlasů. "Rory? Cos to udělala?" zarazil se najednou, jako by ji snad viděl poprvé.
Dívka několikrát zamrkala, než jí došlo, kdo na ni volá, a na co se ptá. V Siriusově hlase zazněla jakási lítost, která Rory zabolela. Nenechala se ale vykolejit a svoje rozpaky zamaskovala přehnaně suverénním chováním. "Nazdar, zrádce! Ahoj, kluci. Obarvila jsem se na začátku prázdnin, už jsi mě s touhle barvou vlasů viděl, omlouvá tě jen to, žes nebyl při smyslech, když jsi mě naposled potkal."
"Zrádce? Proč?"
"Děláš si srandu? Teď už jsem jediná "bílá ovce" na "čistokrevných" večírcích."
"Promiň, ale sestřenku Bellatrix bys přece ani ty nesnesla jako novou maminku. Jak to teď u nás vlastně vypadá?"
Aurora se ohlédla po Elen, své nejlepší kamarádce. "Řeknu ti to večer, jo?"
"OK," souhlasil Sirius.
"Takže jsi skončila u toho, že k vám přišli Lestrangeovi," připomněla Rory a pokračovaly v hledání volného kupé.
"Ano. Určitě u nás nebyli poprvé, rodiče mě představili, a pak jsme se přemístili do nějakého sídla. Zavedli nás do sálu, kde se podávala večeře. U stolů sedělo asi padesát lidí. Samí čistokrevní," dodala jen tak mimochodem. "Byli tam i Blackovi a Regulus, tvoji rodiče a Lionel."
"Cože? Jak to? Vždyť mě nutí chodit všude s nimi..." kroutila Rory nevěřícně hlavou.
"No, bylo to nějaké divné, nás obvykle nikam nezvou, protože se netopíme v Galeonech."
"Povídej dál."
"A pak přišel do místnosti muž. Byl vysoký a hrozně hubený. Bála jsem se prohlédnout si jej zblízka, ale odhaduji mu tak čtyřicet let. Sedl si ke stolu vedle tvého otce. Určitě se znali z dřívějška. Všichni k němu byli zdvořilí, možná jim až naháněl hrůzu."
Konečně našly volné kupé, do kterého se mohly usadit.
"A kdo to teda byl?"
"To je další zvláštnost - neoslovovali jej jménem. Říkali mu prostě "Pane". Táta mi pověděl, že je to nějaký lord, ale na jméno si nevzpomínám. A taky říkal, že ten "lord" bojuje za práva čistokrevných."
"Tak proto pozval i vás - kvůli rodu."
"Moji rodiče jsou jím úplně unešení a ostatní také. Každý mu slíbil podporu v jeho věci."
Aurora už ji však neposlouchala. To téma byla velká propast mezi jejím a Eleniným světem.
Elen chodila do Zmijozelu. Byla na svůj původ hrdá víc, než se Auroře líbilo. Neuznávala to, všichni měli stejné předky - mudly. Být kouzelníkem přece neznamená být jiným tvorem. Mudlové nebo kouzelníci… pořád jsou to lidé. Proč by měli kouzelníci znamenat něco víc jenom kvůli talentu, který jim byl při narození svěřen?
Nikdo nechápal přátelství těch dvou. Žádná z nich nepodporovala tradiční rivalitu mezi Zmijozelem a Nebelvírem. Znaly se tak dobře, že věděly jakým otázkám se vyhýbat, aby jejich přátelství neutrpělo. Jen Elen si občas nenechala pro sebe svou lásku k čistokrevným a dalším hodnotám, které Rory přišly méněcenné.
Zatímco její kamarádka prezentovala názory neznámého čaroděje, Aurora jen přikyvovala a doufala, že brzy ztichne.
"A jaký byl vůbec silvestr u Blackových?"
***
Aurora se posadila na postel a sledovala světlý pruh nebe na západě. Západ slunce jí vždycky připadal kouzelný, nebe se proměnilo v pestrou paletu, jíž by nepohrdl žádný umělec. Na těch pár chvil, kdy se slunce jemně dotýkalo vršků stromů, se z vody v jezeře stalo roztavené zlato.
Byla poprvé pozvána na soukromý večírek Pobertů a nevěděla jistě, jestli tam chce jít. Důvodem některých pro a proti nebyl nikdo jiný než sukničkář Sirius Black. Jejich dětské přátelství pominulo Siriusovým nástupem do Bradavic. Každoroční vánoční a novoroční večírky jej rozhodně nepomohli udržet. Tady v Bradavicích se neznali. Vlastně si musela přiznat, že jej zná stejně jako každá zdejší studentka, se kterou zatím nechodil (Jeho bývalé přítelkyně jej v jistých ohledech přece jen znaly o něco lépe.).
Nechtěla, aby vznikly klepy jen proto, že se až příliš baví s bradavickým Casanovou. Ale slíbila mu, že večer od ní uslyší historku o novoroční oslavě.
Dalším tématem k úvahám byl jeho věrný kamarád James Potter.
Ačkoli měla Aurora averzi ke všem sportům, stala se letos odrážečkou Nebelvíru. Kupodivu ji tahle disciplína šla a zároveň bavila. Rozhodně nebyla žádný famfrpálový objev století, ale ušlo to.
James byl do svého vůdcovství týmu doslova zažraný. Museli trénovat někdy i čtyřikrát týdně za každého počasí (tedy do doby, než brankáře při jednom tréninku málem zabil blesk). Už na desáté schůzce James a Aurora objevili podobnou zálibu v žertících. Někdy pokoušeli jeden druhého, ale povětšinou se spojili proti ostatním členům týmu.
Od té doby sledovala bradavického famfrpálového génia jinýma očima. Přes veškeré vytahování dokázal být neuvěřitelně milý, ochotný a spravedlivý. Už přece jen trochu vyrostl z ponižování Severuse Snapea a pokoušení Lily Evansové; pozvánku na rande jí po prázdninách zopakoval už jen dvakrát, ale pak jej i tenhle vtípek omrzel.
Teď sebe i ostatní bavil kouzlem, které se naučil od Rory. Na škole už ho používal její strýc. Za těch třicet let se na něj zapomnělo dokonale, takže kdo ho ovládal teď, byl za hvězdu. Stačilo jen ledabylé mávnutí hůlkou, jednoduchá formule, a na zádech hábitu vaší oběti se objevil nápis: KOPNI MĚ. Bohužel (pro oběti) zmizel až po pár hodinách (Odolnost záležela na umu útočníka.). V té době si každý i několikrát za minutu kontroloval záda.
To kouzlo se stalo dokonce populárnějším než levicorpus, což většina studentů dříve považovala za nemožné.
Vidět znovu Jamese mělo jen samá pro, už kvůli tomu křehkému přátelství, jež mezi nimi od podzimu vzniklo.
Necítila se úplně rozhodnutá.
"Jenny?" oslovila hnědovlásku, která se povalovala na vedlejší posteli a četla knihu. "Co to máš?"
"Sophiinu volbu - mudlovský román," dodala na vysvětlenou, když Rory nechápavě nadzdvihla obočí. Jennifer byla ze smíšené rodiny a často četla knihy, o kterých její spolužáci v životě neslyšeli.
"Dobrý?"
Jenny pokrčila rameny. "Jsem teprve na začátku," odpověděla, odložila knihu na noční stolek a posadila se. "Jdeš dneska ke klukům?"
"A ty?" obrátila Rory. Jenny měla z jejich pokoje nejradši. Seděly spolu už od prvního ročníku skoro na všech hodinách. A Jennifer také byla v jejich famfrpálovém týmu - na postu střelce. Jelikož byla pro každou špatnost, přidávala se někdy k Jamesovým a jejím žertům.
"Bez tebe nepůjdu."
"Tak možná na chvíli."
A bylo rozhodnuto.

*
Poznámka autora:
Objevuje se zde kniha (Sophiina volba), která sice vyšla až dva roky poté, co se tento děj odehrává, ale vzhledem k tomu, jak jiní autoři zasahují do dějin, mě snad za tento fakt neukamenujete. (Doufám :D)



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama