2.Na nový rok

25. února 2015 v 23:06 |  Jen krev - kapitoly
Regulus odtrhl pohled od kuchyňských dveří a vydal se zpět na "party". Rory ho následovala. Pak si šla nalít sklenku vánočního punče. Pomalu upíjela a rozhlížela se po místnosti. Jen kousek od ní Regulus debatoval s několika spolužáky ze Zmijozelu. Probírali dnešní úroveň kouzelnického světa a nadřazenost "čistokrevných".
'Pitomec,' pomyslela si Aurora. Jen co se ocitl v blízkosti té svojí party, začal se chovat úplně jinak.
Prohlédla si zbytek návštěvníků, ale vesměs šlo o stejné lidi, jako byli Blackovi či Averyovi. Vždycky tu býval Sirius, pokaždé se zdržel nanejvýš hodinu, přesto dokázal uvolnit až směšně vážnou atmosféru, která na večírcích panovala. A Regulus tu má dnes "svoje" lidi. Byla na něj naštvaná, i když si vlastně nebyla jistá proč.
Dnes tu byla skutečně sama. Zbývaly tři minuty do půlnoci. Nejvyšší čas si připravit předsevzetí do nového roku. 'Na co? Ne, letos žádná předsevzetí. Jestli chci něco změnit, tak je tohle ten nejhloupější a nejméně spolehlivý způsob s nulovou šancí na úspěch.
Minuta
Třicet vteřin.'
"Deset, devět, osm..." odpočítávala celá sešlost. "Dva, jedna! Šťastný nový rok!"
Všichni si potřásali pravicemi a rozdávali polibky na tváře s klasickým přáním.
Rory upíjela asi pátou sklenku punče a doufala, že někdo z nich má nakažlivou nemoc. Sama se té tradice neúčastnila, (i když by tu ráda měla někoho, komu by mohla ze srdce popřát) takže se škodolibě bavila představou celé smetánky ležící u svatého Munga. Její rozjímání přerušil Alphard Black - bratr Walburgy Blackové. Sirius jí o něm kdysi vyprávěl. Podle něj to byl, společně s Andromedou Tonksovou, jeho nejnormálnější příbuzný.
"Nevidělas Siriuse?"
"Jo," souhlasila a posadila se na nejbližší židli. Začínala se jí motat hlava. "Asi před půl hodinou změnil bydliště."
"Kam ho moje sestra poslala?" zděsil se.
"Chtěla poslat..." opravila ho Rory. A pak si uvědomila, že tím vlastně nic neřekla. "Chtěla ho poslat k Bellatrix, tak utekl."
"Vážně? A proč je Walburga tak klidná?" divil se dál. "Od ní bych čekal, že zburcuje půlku rodiny, aby ho přivedli živého či mrtvého..."
"Protože to neví," vysvětlila s poťouchlým úsměvem a usrkla punče.
"Tak to je něco."
O pětatřicet minut později vběhla dovnitř paní Blacková. Už zjistila tu skvělou zprávu. Očividně Siriusův odchod nebrala vážně, jen na něj chvíli nadávala, ale pak se dál věnovala zábavě.
"Už bys měla jít spát." To se před Rory objevila její matka a sebrala jí sklenici.
"Řekla jsem Kráturovi, aby ti ustlal Siriusovu postel," vmísila se do hovoru paní Blacková. "Bude pohodlnější než ta v pokoji pro hosty, kde vždycky spíš. Věci už tam máš."
"Díky, Wal," řekla paní Averyová. "Co takhle si dát hru našeho dětství?"
"Ale jistě!"
Obě už toho taky dost vypily, takže si Aurora vzala svou skleničku zpět, aniž by si toho všimly, a ty dvě deci vypila "na ex".
Potom se vydala na cestu do ložnice. Pomalu zjišťovala, jaký vliv má alkohol na vnímání. Jednou rukou se přidržovala stěny a pomalými kroky stoupala do schodů. Když byla asi v polovině cesty, někdo si její ruku přehodil přes rameno a pomohl jí nahoru. Doprovodil ji až do pokoje, posadil na postel a odešel. Byl to Regulus.
Hned vedle postele našla svůj kufr, otevřela ho, vytáhla kosmetickou tašku a zamířila s ní do koupelny. Nejdřív si z vlasů vytahala všechny sponky a prsty je rozčesala. Vyčistila si zuby, opláchla obličej a všechny hygienické potřeby zase naházela do taštičky. Pak se s úlevou posadila na prádelník.
Měla pocit, že s další vteřinou se už musí sesunout na podlahu. Všechny věci v koupelně se houpaly, a když zavřela oči, bylo to jen horší.
Někdo zaklepal na dveře od Regulusova pokoje - se Siriusem měli společnou koupelnu.
"Dále."
Jen co Regulus vstoupil, zarazil se a pobaveně si Rory prohlížel. "Snažíš se napodobit mýho bratříčka?"
"Jasně. Sirius je mým vzorem číslo jedna."
Vstala a okamžitě se chytila umyvadla, aby nabrala alespoň nějakou rovnováhu. Pak se pověsila na Reguluse.
"Co blbneš?" zděsil se. "Mě od tvýho stavu dělí tak jedna sklenička."
"Ale nahoru jsi mě vytáhl," namítla.
"To jo, ale nechápu, jak se mi to povedlo."
"Jsi prostě gentleman za každé situace," prohlásila Aurora a pokusila se o milý úsměv. On reagoval jen kyselým úšklebkem. "Všechno se houpe."
"Jo, vidím," souhlasil se smíchem a opřel se o stěnu za sebou, Rory se ho pustila a lehla si na zem. Prostě ji to napadlo a neviděla důvod, proč to neudělat.
"Už je to lepší," sdělila mu s blaženým úsměvem. "Zkus to."
Poslechl ji.
Rory se snažila přemýšlet, věděla, že se právě chová jako pitomec, ale nemohla si pomoci. Byla tak ráda, že tu svítí jen dvě svíce - světlo v Siriusově pokoji jasně zářilo a z toho ji předtím bolela hlava.
Dívala se na Reguluse, ani alkohol mu nesmazal křivý úsměv ze rtů. Tolik se podobal Siriusovi. A pak ji napadlo - ať už to bylo světlem, nebo tím divným dnem - políbit Reguluse. Jen s nepatrným váháním překonala vzdálenost mezi nimi. Jeho rty byly teplé s nasládlou chutí punče. Zabořil své prsty do jejích rozcuchaných vlasů a polibky jí vracel s hladovou vášní.
Nebyla si tak úplně jistá, co dělá, nepřemýšlela, ale chtěla víc. V tu chvíli věděla, že ji neodmítne, že je na stejné vlně, že je stejně nenasytný, jako ona.
"Auroro!" zvolala paní Blacková.
S naprostým sebezapřením se Rory od Reguluse odtrhla a pokusila se vstát. "Hned," křikla ke dveřím. "Pomoz mi," zašeptala, když zjistila, že sama nevstane. Jen co jí pomohl na nohy, už chtěla odejít do Siriusova pokoje, když si jí přitáhl zpátky a ještě jednou políbil.
Rory pak vyběhla z koupelny (V jejím stavu to znamenalo motavě se k posteli doploužit.) a zalezla pod peřinu. "Ano?"
Paní Blacková vkráčela dovnitř. "Neschází ti nic?"
"Ne," zamumlala snažíc se o rozespalý tón.
"Dobře. Nevíš, kde je Regulus? Ve svém pokoji nebyl."
"Možná v koupelně."
Jen co Walburga odešla za Regulusem, převlékla se Aurora do pyžama a šla spát.
***
"Auroro! Auroro!"
Rory otevřela oči a okamžitě toho litovala. Rychle si přehodila peřinu přes hlavu a pokoušela se nevnímat rámus, který tropila její matka.
Někdo z ní peřinu strhl. Snažila se schovat hlavu do dlaní. Z toho nenadálého světla jí třeštila hlava.
"Kde je Sirius?"
'Třeba to odejde, když odpovím. Nějaká obluda mě ani nenechá vyspat,' pomyslela si.
"Utekl," zamumlala a otočila se na druhý bok.
"Cože?!"
Místnost opět potemněla, avšak do pěti minut se paní Averyová přiřítila znovu.
"Vstávej! Odcházíme!"
"Chceš mě zabít? Je šest ráno!" protestovala Rory
"Do pěti minut tě čekáme dole."
Rory nerozuměla jedinému slovu. Jen si přitáhla peřinu a spala dál. Uprostřed snění ji kdosi surově postavil na nohy. Nemohla dýchat a zvedl se jí žaludek. Když se jí to zdálo nesnesitelné, dopadla na všechny čtyři a zhluboka dýchala. Po pár vteřinách zjistila, že klečí na povědomém koberci. Právě se asistovaně přemístila do vstupní haly jejich sídla.
"Snad si milostpaní Aurora nemyslela, že budeme čekat, až se uráčí zvednout z postele," štěkl směrem k ní Avery starší.
"Sheirbe! Odnes nám zavazadla a připrav snídani."
"Ano, paní," zaskřehotal skřítek.

Rory zatlačila slzy vzteku a sebelítosti. "Tohle se vám jednou vrátí," opakovala si v duchu, aby se nerozplakala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama