12.Hvězdný tým

25. února 2015 v 23:18 |  Jen krev - kapitoly
"Jamesi, nemůžeš jen tak obsadit tým posledním ročníkem. Neměl bys radši zaučovat novou generaci?" zeptal se Remus, když skončil famfrpálový konkurz.
"Upřímě, letos poprvé mi je ukradené, co nadělá příští generace. A ne všichni jsou v posledním ročníku."
"Jen nadpoloviční většina," odpověděl Remus s ironií. "Těžko takhle Nebelvír vyhraje příští rok."
"Jo, ale víš, co nám pořád říkáš?" zapojil se do hovoru Sirius. "Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek. Tak se tím prostě řídím, vyhrajeme ten pohár letos."
"Vy jste tak skromní..."
"Jsme realisti," pokoušel ho dál James.
"Jsme totiž hvězdný tým," podpořila ho Lily se spikleneckým úsměvem.
"I ty, Brute?"
***
"Ahoj."
"U Merlina, Elen!" nadskočila Aurora leknutím. Měla za to, že je v šatně sama.
"Copak, špatné svědomí?" zeptala se rýpavě.
"Jen jsem se zamyslela," odpověděla a začala sbírat své věci.
"Nad vaším hvězdným famfrpálovým týmem, předpokládám."
"Viděla jsem tě na tribuně. Myslela jsem, že tě famfrpál moc nebere."
"Nebere. Byla jsem zvědavá, jak ti to jde. A neměla jsem co dělat," přiznala.
Rory se vrátila ke sbírání svých věcí, než si všimla, že se na ni Elen posměšně šklebí.
"Co je?"
"Ty a Black v jednom týmu. Merline, to bude sranda."
Rory neodolala úsměvu a na souhlas přikývla.
"Půjdeš večer?" změnila Elen téma.
"Kdo to vlastně pořádá?"
"Sedmáci z Havraspáru."
"Samozřejmě! Nikdo jiný není takový blázen, aby pozval Zmijozely," řekla naoko opovržlivě Aurora.
"Hele, lvíčátko, schovej drápky."
***
Večírek Havraspárských sedmáků byl v plném proudu. Již dlouho se nestalo, že by všechny čtyři koleje vycházeli tak dobře, jako právě tento večer. Nutno dodat, že byli všichni značně podnapilí, tudíž jim takové malichernosti jako kolejní rozepře byly naprosto ukradené.
"Ó, to je nám ale čest, dostavil se nám i novopečený primus," šťouchla do Remuse Aurora a posadila se vedle něj na zem.
"Přišel jsi nás všechny zatknout za výtržnosti?" dobírala si ho.
"Přišel jsem se přidat," usmál se na ni přiopile a přiťukl si s ní.
"A já myslela, že jsi svatý."
Remus si posměšně odfrkl.
"Nebojíš se, že nás chytí?"
"Když se nebojí Havraspáři, tak nemusí nikdo. Určitě to tu zabalili do matoucích, odhlučňovacích a varovných kouzel tak, jak by to od nich nikdo kromě Brumbála nečekal."
"A když na to přijde Brumbál?"
"Jsem si skoro jistý, že to ví a že má srandu z toho, jak nám všem bude zítra špatně."
"Proč nejsi s Jamesem a ostatními?" zajímala se Rory, i když měla pocit, že by se raději ptát neměla.
"Nějak jsme se každý vydali za svými zájmy..." naznačil neurčitě.
"Tvoje zájmy jsou za rohem, kde by tě nikdo nehledal?" položila další otázku, kterou si snad raději měla nechat pro sebe.
Dlouhou chvíli se jí s podivně smutným úsměvem upřeně díval do očí. Potom se odvrátil a upil ze své sklenky.
"Tobě se líbí Sue z Mrzimoru."
K Aurořině překvapení Remus na vtíravou poznámku reagoval úsměvem. "Víc než to."
"A ona někam zmizela se Siriusem. Tak proto tu sedíš, aby tě nikdo nenašel," pokračovala v dedukci Rory. "To je ironie, že tu sedíme spolu."
Otočil se s k ní s překvapeným výrazem. "Sirius."
"Jo, je to idiot, ale já si prostě nemůžu pomoct," obhajovala se.
"Není to idiot," bránil ho Remus, ale smál se u toho. "Jen se jako idiot chová."
"Máš zkrátka lepší vkus, Sue je milá holka. Roztomilá a hezká," dodala.
Přikývl na souhlas. "Má ale jednu vadu. Slabost pro kluky, co se chovají jako idioti."
Dlouho se dívali jeden druhému do očí a tušili, že je napadlo úplně totéž.
"Projdeme se?" navrhl Remus.
Rory s lišáckým úsměvem přikývla a nechala si pomoci vstát.
Chvíli kráčeli chodbou, než Rory otevřela náhodné dveře do jedné z nepoužívaných učeben a nakoukla dovnitř.
Očividně tu nikdo nebyl už dlouhou dobu. Lavice byly odsunuty ke stěnám a na všem ležela tenká vrstva prachu.
Oba vešli dovnitř a Rory potichu zavřela dveře. V té chvíli se dostavily pochybnosti, avšak značně otupěné alkoholem. Co tu vlastně dělá? A proč? Chce se bavit, nebo si jen dokázat, že je přitažlivá?
Nepochopila to snad celé špatně? Nechtěl se Remus opravdu jen projít? Co by si o ní potom pomyslel?
Na poslední otázky dostala odpovědi hned vzápětí. Remus zapletl prsty do jejích vlasů a přitáhl její rty ke svým. A dál už nebylo na co se ptát.
Všechno začalo poklidně. Remus ji něžně hladil po vlasech a mezi polibky se co chvíli odtáhl a hleděl jí do očí, jako by potřeboval ujištění. Jako by se bál, že jí ublíží.
Přestože byla jen prostředkem, jak zapomenout na žal, záleželo mu na ní a to v ní vyvolávalo pocit bezpečí. Ale teď chtěla víc. Přivinula se k němu ještě těsněji a prsty prozkoumávala jeho hrudník a záda. A k její spokojenosti on udělal totéž, jeho polibky teď byly mnohem hlubší a sebevědomější.
Rory ho vysvlékla z hábitu a nechala si sundat ten svůj.
Aniž by se od ní odtrhl, vytáhl z kapsy hůlku a z nejbližšího stolu smetl prach.
Ona ho chytila kolem krku a přitáhla se k němu ještě blíž. Remus ji vzal do náruče a omotal její nohy kolem svých boků. Posadil ji na stůl a rychle rozepínal jeden knoflíček její košile po druhém.
Když došel až k poslednímu, na chvíli se zarazil a laškovně jí lehce prsty přejel po okraji podprsenky. Rory se přerývavě nadechla.
Potom ji zahrnul polibky, nejdřív na tvář, na ucho a přes krk až k lícní kosti. Její tělo reagovalo automaticky, boky se přitáhla blíž k jeho tělu, srdce se jí rozbušilo a ze rtů jí vyšel blažený povzdech.
Rory byla sotva schopná rozepnout jeho košili, jak se jí ruce chvěly vzrušením.
Když už jeho i její košile ležely na zemi, prolomily ten nekonečný polibek a oba zadýchaní hleděli jeden druhému do očí.
Uvědomili si, že stojí na hranici, kterou ani jeden z nich překročit nechtěl.
V krátkém okamžiku se ten spalující chtíč vytratil. V porozumění se přitiskli k sobě v objetí. Oba na pomezí hysterického smíchu nebo pláče. Pak se políbili znovu a hladili jeden druhého tentokrát s rozvahou a jasným cílem užít si každou vteřinu toho malého vzrušení a bezpečí něčí náruče.
***
Rory si famfrpálové tréninky užívala jako nikdy předtím. Všichni spolu báječně vycházeli a hrát společně jim přišlo absolutně přirozené. Když Jamesovi ujížděly nervy, Sirius byl vždycky poblíž, aby schytal nadávky za celý tým a pouštěl je jedním uchem tam, druhým ven. Lily zase působila jako uklidňující článek. James nikdy nevypadal tak šťastně jako teď, když se z nich stali opravdoví přátelé. Když byla poblíž, skoro nikdy se nenechal vytočit.
Už na konci října se ukázalo, že předpovědi z počátku školního roku o nadějnosti jejich nového famfrpálového týmu vůbec nebyly mylné.
Po necelé hodině skončil zápas proti Havraspáru absolutním vítězstvím Nebelvíru v poměru padesát ku třem stům.
Večer vítězství oslavovali až dlouho do noci. Postupně se všichni trousili do svých ložnic, až kolem jedné v hloučku zůstali sedět Pobertové, Lily, Mariana, Rory, Jenny a asi dalších deset studentů z posledních tří ročníků.
Remus a Aurora se podivnou náhodou ocitli vedle sebe. Od té události, která se stala už více jak před měsícem, spolu téměř nemluvili. Pokaždé, když ho viděla, všimla si v jeho očích ohníčků nadšení ze společného tajemství.
Remus ji chytil kolem pasu tak, že si toho v zešeřelé místnosti nemohl nikdo všimnout.
Podívala se na něj s úsměvem a pozvednutým obočím. I on se usmíval a v očích mu zářily ty podivné přitažlivé ohníčky.
Rory si všimla, že je Sirius nechápavě pozoruje z druhé strany místnosti. Remus se podíval stejným směrem a pak si s Rory vyměnili spiklenecký úsměv.
"Tak, jak to s ním vypadá?" řekl potichu, aby to nikdo jiný neslyšel.
"Nijak. Nebyl čas. Sue?"
"Pořád stejně úžasná. A nedostupná."
Bylo to tak zvláštní, mluvit s tím rezervovaným a neuvěřitelně chytrým a slušným klukem, se kterým vlastně dřív sotva prohodila pár slov měsíčně, o věcech, které do té doby prozradila jen Elen. Všechno se ale najednou zdálo banálnější, ne tolik podstatné, ne tak bolestivé. Cítila, jak její obdiv k Siriusovi pomalu upadá a zbývá jen uražená pýcha a nejistota, zda se nevzdává něčeho úžasného.
"Víš, změnil jsem názor, Sirius je blbec."
Rory se rozesmála. "Proč si to myslíš?"
"Protože se na sebe podívej. Kdekdo by ti snesl modré z nebe. A já vím, že se mu líbíš. Hodně. On jen neví, co chce."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama