11.Famfrpál

25. února 2015 v 23:17 |  Jen krev - kapitoly
Přes Regulusovo nadšení nad tím, co všechno podniknou, se s Rory až do konce prázdnin cíleně nesešli. Z těch několika dopisů, které si vyměnili, vyrozuměla, že měl nějaké záhadné povinnosti, které mu zabraňovaly přijít ve chvílích, kdy si Aurora směla dělat, co chtěla - když byli Averyovi pryč z domu.
Ona sama měla o zábavu postaráno. Docházeli za ní učitelé francouzštiny a klavíru, obden byla celá rodina zvaná na večeři nebo nějakou pořádala. Ve volných chvílích si pak chodila číst nebo kreslit do Lucemburských zahrad.
Již po týdnu v Paříži si však začala připadat osaměle. Nemohla navštívit kamarády a nesměla si žádné pozvat. Neměla široko daleko jiného přítele než Reguluse. Den ode dne ho však za to nesnášela víc. Svalovala na něj vinu za všechnu mizérii, kterou cítila. Občas vymýšlela, jak by se mohli sejít a jindy si představovala famfrpálový zápas, kde mu pošle do zad dobře mířený potlouk.
V podvečer pětadvacátého srpna se u Blackových konal malý večírek.
Aurora si dlouhé hodiny před odchodem představovala setkání s Regulusem. Plánovala si být chladná a nad věcí, chtěla, aby litoval toho, jak ji odbýjel. Všechny její plány se ovšem rozplynuly, když ho ten večer uviděla.
Stál naproti ní s napůl omluvným, napůl pobaveným úsměvem a rukama napřaženýma v obranném gestu. "Vážně jsem za to nemohl. No fakt!"
Z tvrdého pohledu na Aurořině tváři se rychle stal těžce zadržovaný úsměv.
"A jaké vysvětlení máš tentokrát?" zeptala se s úšklebkem.
"Ty máš čas jen, když tvoji rodiče nejsou doma?"
"Jak to víš?"
"Protože tam, kam chodí oni, musím i já."
"A kam chodíte? A proč chodíš s nimi?" nechápala.
"Jde o nějaké politikaření. A nechodím tam jen s nimi, účastní se toho spousta dalších lidí," mávl na to ledabyle rukou.
"Je ti šestnáct," odporovala mu nedůvěřivě. "Co máš ty dělat s politikou?"
"Zatím nic, jen se učím," řekl a považoval tím téma za uzavřené. "To nemůžeš nic podniknout, když máš rodiče doma?"
"To ano, ale ne s tebou."
"Já myslel, že mě vaši berou," namítl zaraženě.
"Pořád ti říkám, že tě přímo zbožňují. A právě to je problém. Jednou půjdeme ven a už nám začnou plánovat svatbu."
"A ty by sis mě snad nechtěla vzít?" usmál se na ni nevinně.
"Nikdy," řekla naoko vážně. Chvíli se měřili pohledem, než se oba hlasitě rozesmáli.
V tu chvíli někdo Auroru chytil kolem pasu. "Ahoj, lásko."
Vyděšeně sebou cukla, ale potom se rozzářila nadšením. "Elen!"
Pevně ji sevřela v náručí neschopná uvěřit, že je to skutečnost. I když ji pustila, nepřestávala ji držet za ruku. Od toho večera v Prasinkách spolu byly zadobře.
"Kde ses tu vzala?"
"Regulus mě pozval," řekla prostě a mávla rukou k jmenovanému, který se taktně vzdálil.
"Netušila jsem, že jste tak dobří přátelé." V hlavě jí svitlo neurčité podezření.
"Až tak poslední rok. Hlavně díky tobě. Můžeme si vzájemně stěžovat na to, jak jsi hrozná osoba," zakřenila se na ni Elen.
Regulus o ní mluvil? Často? Tak často, že se stali s Elen přáteli? Nebo v tom bylo ještě víc?
"Takže on si na mě stěžuje tobě?"
"Ironie, nemyslíš?"
"A co o mě říkal?"
"Asi by nechtěl, abych ti to říkala," dramaticky se odmlčela. "Ale tvým prosbám se tak těžko odolává!"
Rory se zakřenila a šťouchla Elen do ruky.
"Neřeknu ti všechno," zvážněla.
"Dobře, dobře, jen už mě nenapínej."
"Víš, že do tebe byl nějakou dobu úplně blázen..."
"No, asi jo," přiznala a trochu zčervenala.
"Hm, tak ho to občas štvalo, stěžoval si na každou blbost, která ho na tobě štvala, jak seš sobecká mrcha, znáš to," zažertovala.
"Očividně si mě váží," poznamenala sarkasticky Aurora. Při Eleniných slovech ji píchlo u srdce.
Elen si povzdechla. "Záleží mu na tobě, proto ho štve, když se chováš pod svou úroveň. Stejně jako mě."
"A co Katherine?"
"Mohla by ho z tebe vyléčit. Pořád tě má rád, ale ona tu je, ty ne."
Rory zamyšleně pokývala hlavou. Z těch informací už jí vůbec nebylo do smíchu. Nikdy si neuvědomila, jak Regulusovi ubližuje.
"A mimochodem, nesnáším ji, je to kráva," usmála se Elen uličnicky.
Aurora i přes svou skleslost se k ní musela přidat.
***
Lily uhasila oheň pod kotlíkem s lektvarem, na němž právě pracovala. Do pěti hodin, kdy končila její pracovní doba, zbývalo ještě dvacet minut. Věděla však, že nemá smysl načínat novou práci, takže jen sklidila stůl, slila hotový lektvar do lahví a převlékla se z hábitu do kraťasů a trička.
Chvilku před pátou vyšla ven do teplého letního odpoledne a zamířila směrem k Potterovým. Dnes byl vzduch nezvykle horký a Lily na chvíli zalitovala, že celé dny trávila v temné chladné kobce. Za pár chvil už klepala na dveře krásného starého domu. Otevřít jí přišla pětačtyřicetiletá žena. V jedné ruce svírala láhev mléka, v druhé hůlku.
"Lily!" rozzářila se nadšením. "Jamie se Siriusem šli k jezeru."
"Kvůli tomu jsem ne..." začala Lily, ale pak se zarazila. "Jen jsem vám přinesla lektvar, co jste si objednala," vysvětlovala a podala paní Potterové lahvičku.
"Ach, úplně bych zapomněla. To nemuselo být, vyzvedla bych si ho sama," usmála se bodře.
"Stejně jsem neměla co na práci," bránila se skromně Lily.
"Pojď dál a ten lektvar polož, prosím, na krbovou římsu," kývla směrem k obývacímu pokoji a sama se vydala do kuchyně.
Lily udělala, jak si paní Potterová přála, pak se k ní připojila v kuchyni.
"Tak já už půjdu," oznámila.
"Jestli nemáš co na práci, musíš ochutnat zmrzlinu. Zrovna jsem ji udělala."
A dřív, než stačila protestovat, držela rusovláska v ruce misku s jahodovou zmrzlinou.
"Děkuju," pípla nesměle.
"Pojď, sníme si ji v zahradě."
Jamesova maminka byla přátelská a bezprostřední. Lily už si zvykla, že je s ní zacházeno, jako by se znaly léta. Přesto ji každá návštěva rozesmutněla. Vzpomněla si na svou vlastní maminku, na to jak v létě sedávaly na lavičce za domem, bosýma nohama česaly trávu a upíjely vanilkový koktejl. Co by dala za to, aby ji mohla znovu spatřit!
Zbyli jí z rodiny už jen Petunie a tatínek. Ten se však po maminčině smrti úplně uzavřel.
Lilyin vztah s Petunií nikdy nebyl moc dobrý, ale po té nešťastné události prakticky neexistoval. Všechny její pokusy o sblížení byly marné.
Ze zamyšlení vytrhlo Lily bouchnutí předních dveří.
"Jamesi, jste to vy?" ujišťovala se paní Potterová.
Z kuchyně otevřeným oknem vykoukl Sirius.
"Jo, jsme. James je v koupelně. Ahoj, Lily!"
"Ahoj!"
"Udělala jsem zmrzlinu, dejte si."
Siriusova hlava zase zmizela.
"Jahodová!" zahalekal nadšeně James.
O chvíli později oba vyšli s miskami takřka přetékajícími a usadili se ke stolu.
"To je super, že jsi tu taky!" rozzářil se James." Za chvilku přijde Bert a Gwenog na famfrpál. Můžeme si zahrát v šesti."
"Proč ne..." souhlasila Lily.
Ještě než kluci dojedli zmrzlinu, přes plot už přelétal Albert Jones, o dva roky mladší Mrzimor, společně se svou sestrou Gwenog, která měla do Bradavic nastoupit až příští rok.
Kluci rychle dojedli a doběhli pro košťata a bednu s míči.
"Dva střelci a brankář, já se Siriusem kapitáni?" navrhl James a vytáhl z bedny camrál.
Všichni souhlasně přikyvovali.
"Dobře, tak chci mamku," začal James.
"Lily."
"Berta."
"Proč jsem vždycky poslední?" mračila se Gwenog.
"Nic si z toho nedělej. To, že tě nepřítel podceňuje, je výhoda. Ještě budou litovat, až je rozdrtíme," řekl jí Sirius tak tiše, že to slyšela jen Lily, a poplácal ji po rameni.
Gwenog se zakřenila a s nově nabytým sebevědomím se vyšvihla na koště.
"Půjdeš první do brány?" otočil se Sirius k Lily.
"Jasně."
Hra začala. Trvalo jen malou chvíli, než se týmy sehrály. Kromě Lily se všichni znali tak dobře, že snadno předvídali chování těch ostatních. Lily byla překvapená, jak dobře všichni hráli.
Předtím viděla hrát jenom Jamese a Siriuse. Pamatovala si moc dobře, jak je James rychlý, ale takhle zblízka ho vůbec nestíhala sledovat.
Sirius býval odrážečem za Nebelvír, ale už přes rok nehrál. Obojí byla chyba. Za prvé, Sirius létal jako nikdo, koho kdy Lily viděla. Ve vzduchu se pohyboval, jako by to byla ta nejpřirozenější věc po dýchání. A za druhé, Sirius byl jasný střelec.
Paní Potterová vůbec nezaostávala, bylo jasné, po kom James zdědil talent na famfrpál. Věk jí možná ubral na obratnosti, ale zkušenostmi se jí nemohl nikdo rovnat. Dokázala předvídat nejlépe ze všech.
Dalším fenoménem byla Gwenog. Sirius měl pravdu, dokázala překvapit. Postrádala sice uhlazenost a jistotu pohybů, ale zato byla mrštná. Neměla strategii, nepřemýšlela dopředu, a proto byla nepředvídatelná.
Týmy byly opravdu vyrovnané, skóre se nikdy nelišilo o více jak dvacet bodů.
Ze začátku se James snažil Lily šetřit, ale když zjistil, že s nimi dokáže držet krok, hrál s plným nasazením.
Po necelé hodině, když Siriusův tým vedl o deset bodů, byli všichni už tak unavení, že ukončili zápas.
"To byla paráda," halekala nadšeně Gwenog.
"Začni zase hrát za Nebelvír. A tentokrát jako střelec," řekla Lily Siriusovi, jen co sletěli na zem.
"Na konkurz přijdete oba," podíval se na ně vážně James. "Oba jste rození střelci."
"Žertuješ?" pohlédla na něj pochybovačně Lily.
"Ani náhodou. Na Siriuse samozřejmě nikdo nemá, ale ty předčíš všechny loňské hráče."
Lily se začervenala. Ve volném čase chodívala v Bradavicích létat, proto jí to docela šlo. Ale míč naposledy držela loňské léto, když si s mudlovskými kamarády šla zahrát basketbal.
"Neměl by sis vybírat členy týmu proto, že jsou to kamarádi," namítla Lily, aby zakryla rozpaky.
"To bych nikdy neudělal, neblbni. Když jde o famfrpál, neznám bratra," rozesmál se James a šťouchl Siriuse do ramene.
"Já neznám bratra, famfrpál nefamfrpál."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama