10.Přichází změna

25. února 2015 v 23:16 |  Jen krev - kapitoly
Aurora se svalila do trávy na zahradě za domem a pozorovala naducané obláčky plující po obloze. Vzduch byl horký, provoněný zrajícím ovocem a čerstvě posečenou trávou. Rory s úsměvem nasávala pohodovou letní atmosféru, snažíc se nemyslet na to, že bezstarostným dnům bude brzy konec. Rodiče i s Lionelem se od začátku prázdnin neukázali a ona nemohla uvěřit, že by jejich podivná dovolená měla trvat jen o den déle.
Kam ti tři zmizeli, bylo Auroře záhadou, která ji nepřestávala zajímat. Sloužící však nic netušili (nebo se tak alespoň tvářili).
Ze zasnění ji vytrhla sova, která jí přistála na břiše. Okamžitě rozpoznala Marianina puštíka a pro sebe si povzdychla. Převzala obálku, kterou sova nesla a vytáhla z ní několik nestejných kusů pergamenu. Jako už dříve jí Mariana posílala výstřižky z aktuálního čísla Věštce a krátký vzkaz. Našla tedy jediný list, který byl napsán ručně, a pustila se do čtení.
Ahoj, ty neznapolitiku!
Tohle si přečti. Vím, že tě to moc nezajímá, ale měla by ses zajímat alespoň trochu. To vážně vůbec nečteš noviny? Merlin ví, že když tě k tomu nedonutím já, tak nic. A je to pro tvoje dobro.
Žádný podpis, nic víc. Aurora vzala do ruky první z výstřižků a přečetla úvodní titulek: "Thorfinn Rowle slibuje návrat k tradicím." Článek se vyjadřoval k nedávnému proslovu nového vedoucího Oddělení nepatřičného užívání kouzel. Vzpomínal na doby, kdy byly prohřešky kouzelníků z mudlovských rodin posuzovány jinak než kouzelníků "tradičních". Zamýšlel se nad tím, zda bylo zavedení rovnoprávnosti v tomto případě skutečně nutné. Ačkoli Aurora s jeho názory nesouhlasila, nemohla Rowleovi vytknout nic. Vyjadřoval se slušně a používal logické argumenty. Byla si jistá, že mu mnozí dají za pravdu.
Už dříve jí Mariana poslala články s podobným námětem. Poslední dobou se víc a více objevoval názor, že by kouzelníci ze starých rodin měli získat určitá privilegia, naopak "mudlorození" o část práv přijít. U Starostolce se už podařilo prosadit několik malých změn v zákoně a další se připravovaly.
Rory se začetla do dalšího z článků. Ten změny naopak odsuzoval. Zamýšlel se nad tím, jak daleko hodlají zákonodárci zajít a zda je skutečně dobré "mudlorozené" ze společnosti vyčleňovat.
Třetí nesl titulek: "Christopher Barlow zavražděn ve vlastním domě."
Barlow byl jedním z výše postavených pracovníků Ministerstva kouzel. Šlo o člověka, který říkal, co si myslel. Vedl spory s kdekým, protože se nebál prosazovat svoje názory. Tento přístup se mu zřejmě vymstil, protože mu někdo vrazil nůž do zad - a to doslova. Barlow byl pobodán zezadu a vykrvácel.
Rory si nebyla přesně jistá, proč jí Mariana poslala právě tenhle článek a plánovala se jí na to zítra, až se sejdou na Příčné, zeptat. Ne, že by nebyl zajímavý, ale Mariana se obvykle o tenhle typ zpráv nezajímala. Barlow, to jméno znala, ale nemohla si vybavit konkrétní fakta. Po chvíli však ztratila zájem a začetla se do knihy, kterou si přinesla. Tahle záhada ještě do zítřka počká.
***
"Lily!" vykřikla Rory a zamávala na rusovlásku, která seděla před zmrzlinářstvím na Příčné a popíjela kávu.
"Ahoj!" pozdravila nadšeně Marianu, které si všimla o vteřinu později.
Několik následujících minut si vyměňovaly zážitky z prázdnin, než jejich rozhovor nabral jiný směr.
"Pan Sparks by mě po studiu zaměstnal na trvalo, ale jestli ten nový zákon projde, nebude to možné," postěžovala si Lily.
"To jsou idioti, normální debilové," rozohnila se Mariana. Několik nejblíže sedících se po ní vyděšeně otočilo.
Rory se neubránila úšklebku nad Marianiným výběrem slov.
"Kam tohle povede? Začínám mít vážně strach ze všech těch změn," pokračovala už trochu tišším hlasem.
"Jo, je to naprostý nesmysl. Jak na to můžou lidi slyšet? To jsou opravdu tak hloupí?" přidala se Rory.
"Zas až takový nesmysl to není," oponovala jí Lily. "Staré kouzelnické rodiny jsou jako mudlovské šlechtické rody. Už z tradice mají nějaká privilegia, vládnou. Ten, kdo s těmi reformami začal, není vůbec idiot. Dost chytře bere práva "mudlorozeným" a obyčejným kouzelníkům nepřidává. Přesto kouzelníci mají pocit, že spravedlnosti bylo učiněno za dost. Volají po dalších změnách a věří, že tak bude líp."
Všechny na chvíli ztichly zamyšlené nad tím, co Lily právě řekla.
"Co myslíš, že tím doopravdy sledují?" zeptala se Rory.
"Připadá mi, že nás chtějí vyloučit z veškerého dění a zbavit nás moci," ušklíbla se Lily.
"Proč?"
"Protože z nich mají strach. "Mudlorození" se dostávají k vyšším postům na Ministerstvu, sílí," odpověděla jí tentokrát Mariana. "Časy se mění, staré rody vymírají..."
K tomu nebylo co dodat.
"Proč jsi mi vlastně poslala ten článek o Barlowovi?" změnila Aurora téma.
"Mamka říkala, že pracoval na těch nových zákonech. Snažil se zabránit jejich prosazení, nebo je alespoň omezit. Pravda, nemuseli ho zavraždit z politických důvodů."
"Ale tobě to připadá pravděpodobné," doplnila ji Rory.
***
Ještě téhož odpoledne, když se Aurora vrátila domů, čekal na ni domácí skřítek se vzkazem. Rodiče ji žádali, aby se k nim na zbytek prázdnin připojila v jejich domě v Paříži.
Takže byli celou tu dobu v Paříži! Nakonec o žádnou záhadu nešlo, trávili tam koneckonců každé léto.
Dvě minuty po šesté večerní už vystupovala z krbu v domě na Rue de Tournon.
Navzdory jejímu očekávání byla hala prázdná, nikdo ji nepřišel pokárat za pozdní příchod a tak se vydala po schodech do svého pokoje.
Věděla, že rodiče očekávají na večeři Blackovy. Ti, stejně jako Averyovi, často trávili léto ve Francii, protože odsud jejich rod pocházel. Rory si přála, aby přišel i Regulus, celá událost by se zdála snesitelnější.
Oblékla se tedy do reprezentativních šatů, vlasy spletla do elegantního uzlu, a dokonce se i trochu nalíčila. Neměla náladu na svou obvyklou rebelii.
Pět minut před sedmou sešla zpět do haly, kde už zbytek rodiny vyhlížel hosty.
"Dobrý večer," pozdravila výjimečně bez sarkasmu. Na tvářích obou jejích rodičů se objevil výraz, který jí byl takřka cizí. Byli překvapení, ale zároveň jako by je těšilo, co vidí.
"Auroro," odpověděla matka a pro jednou to neznělo jako urážka. Otec jen pokýval hlavou a Lionel si vystačil s pozvednutým obočím. Aurora se zařadila vedle něj a "náhodou" mu šlápla na nohu. Toho si naštěstí nikdo jiný nevšiml, protože se právě rozezněl domovní zvonek.
Rory se neubránila úsměvu, když mezi příchozími spatřila Reguluse. Z nějakých neznámých důvodů se ani jednou neukázal, když se měli s přáteli sejít na Příčné. Byla tedy ráda, že ho po měsíci zase vidí. Když vcházeli do jídelny, zeptala se ho na to.
"Jsme v Paříži od začátku prázdnin, stejně jako tvoje rodina, není zrovna příjemné cestovat až do Británie," bránil se trochu uraženě.
Rory nedůvěřivě zvedla obočí. "Mohl jsi alespoň napsat, kde jsi. Když přišel i Matt přes to, co se stalo s Lily … To ti nestojíme ani za řádku?" rozohnila se proti vlastnímu očekávaní a bez dalšího ohlédnutí se posadila co nejdále od Reguluse. Kde se v ní ta náhlá podrážděnost vzala?
***
Po večeři se dospělí přesunuli do salonku, Lionel hned odešel do svého pokoje a Aurora s Regulusem osaměli.
Rory celou večeři litovala své poznámky při Regulusově příchodu a plánovala si ho udobřit.
"Mohls napsat," poznamenala tentokrát se stydlivým úsměvem.
Regulus se k jejímu překvapení usmíval zcela přirozeně. "To je pravda."
"Ještě jsem letos nebyl v Lucemburských zahradách," nadhodil.
"Můžeme jít hned," navrhla Rory.
"Neurazí se vaši?" zeptal se nejistě.
"Těžko. Zbožňují tě," ušklíbla se.
"Žárlíš?"
"Jasně, že žárlím," rozesmála se a vstala od stolu.
"Vezmi si skleničku." Regulus vzal tu svou a s ní i téměř plnou lahev vína.
***
"Lily je z té práce úplně nadšená. Jen má trochu strach, že kvůli těm změnám v zákonech se nebude moci vrátit," zakončila Aurora vypravování o všech společných kamarádech.
Regulus se tvářil zamyšleně.
"Co se děje?"
"Myslíš, že je to opravdu tak vážné? Ty změny..."
"Měl bys slyšet Marianu..."
Na chvíli se oba odmlčeli pozorujíce kolemjdoucí.
"Doufám, že se ještě s ostatními sejdeme před začátkem roku," prohodil toužebně Regulus. "Opravdu jsem nemohl přijít, ale na konci srpna se vracím do Londýna."
"Ne se všemi se budeš moci sejít. Asi tu budu muset zůstat."
"To je super. Něco podnikneme, začíná tu být hrozná nuda," postěžoval si Regulus s lišáckým úsměvem.
Rory se nemohla ubránit flirtovnému úsměvu. ,Katherine,' připomněla si, ale nic se nezměnilo, její úsměv se ještě prohloubil.
Uvědomovala si, že ji ovládá víno a žárlivost vůči Kate. Ani ne proto, že by chtěla být s Regulusem.
Už dlouhou dobu měla pocit, že by pro ni Regulus udělal první poslední. Změnilo se to, když se objevila Kate. Proto ji Rory nemohla vystát.
Nemohla si pomoci, chtěla vědět, jestli nad ním má stejnou moc jako dřív. Bylo to špatné, sobecké. V hlavě se sebou vedla morální spor.
Rory dopila svou sklenku a dlouze zívla.
"Tak pojď, ty ospalko," vybídl ji Regulus, vstal z lavičky, na které seděli a podal jí ruku, "k vám je to ještě kus cesty."
Nechala si pomoci vstát a děkovně se na něj usmála. Zadívala se mu do očí - hledala něco, co by jí napovědělo. On se ale hned odvrátil.

Povzdechla si. "Jak se má Kate?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama