1.Černé ovce

23. ledna 2014 v 23:37 |  Jen krev - kapitoly
Do střešního okna narážely dešťové kapky. Působilo to dost depresivně a dívka pod ním se marně pokoušela soustředit. Seděla na zemi a přemýšlela o všem, probírala v myšlenkách celý tento den, rok, celý svůj život. Do obličeje jí spadl pramen krátkých zrzavých vlasů. Líně natáhla ruku k toaletnímu stolku, popadla první sponku, na kterou narazila, a sepnula jí neposedné kadeře.



Okusovala tužku s pohledem upřeným na čistý papír. Zatřásla hlavou a vypudila z ní všechny nesmysly. Potřebovala se odpoutat od toho složitého světa. Odplout do svého království, kde je jen papír a všechno tu vzniká a zaniká její rukou - gumou a tužkou, zatímco je svírají její prsty. Sledovat jak se pomalu tvoří tvář malinkatého skřítka, spícího v květu. Dokreslila poslední linku. Už jen podpis. Elsie. Nepřemýšlela nad tím, psala ho nesčetněkrát.
" Rory!" to byl zvuk, který ji vyrušil ze snění - fuj! Vstala a rozrazila dveře. "Ano?" odpověděla otráveně. Sestřenčin nepříjemný hlas by poznala vždycky. I kdyby ležela tři metry pod zemí se zacpanýma ušima a zpívala národní hymnu.
"Máš se obléct, jedeme k Blackovým," odmlčela se, "hejbni sebou," křikla ještě, než přibouchla dveře do kuchyně.
Dívka si povzdechla. Vážně měla někdy chuť zakroutit své sestřenici krkem. Byla o tři roky mladší, ale výraz "autorita" by podle ní zařadila do slovníku hebrejštiny - absolutně netuší, co to znamená. Nechápe, že když je někdo starší, má se mu projevovat patřičná úcta. Našly se ale výjimečné případy, kdy to pochopila, avšak za účelem vysoké odměny. Možná už by sestřenku dávno "nechtěně" strčila ze schodů, ale to by ji vlastní rodiče poslali do Azkabanu - o tom nepochybovala. Vždycky, když k nim přijela na prázdniny, poslouchala Rory desetkrát denně: "Podívej se na Melisu, ta ví, jak se chovat," nebo: "Ty šaty ti moc sluší, Meliso. Takhle se obléká pravá dáma, Auroro." A pak na Rory vyčítavě pohlédli, jako by byla její chyba, že jejich dcerou není Melisa, ale ona.
Chápala to, zklamala je ve všem. Nepodobala se žádnému z nich - vzhledově ani povahou. Oni byli vznešení aristokrati s nosem vysoko v oblacích, pyšní na své jméno, názory a rodokmen. Zato ona se pachtila dole v bahně obyčejných lidí a hluboce se styděla za činy svých předků.
Už několik let jejich sídlo nemohla nazývat domovem - prakticky od té doby, kdy ji Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru. Jako by tím okamžikem rodiče ochladli. Tehdy zasadili semínko nenávisti k ní. To časem vyklíčilo ve vysokou zeď mezi ní a jimi. V jejich očích byla vetřelec nevážící si své čisté krve.
Měla by své rodiče ráda, i když s nimi nesouhlasila. Ale nedokázala milovat lidi, kteří jí očividně pohrdají. Někdy se jí chtělo až brečet, jak moc jí jejich postoj ubližoval. Ale před nimi nahodila jen úšklebek a něco drze odsekla.
Ozvalo se klepání na dveře.
" Dále."
Dovnitř vešel nový domácí skřítek. Toho starého zakopal sluha na zahradě potom, co ho její děda prohodil oknem za přeslazený čaj.
" Nesu vám večerní šaty, slečno Averyová," zaskřehotal a položil na její postel velkou krabici. "Máte si je vzít na slavnost."
"Říkej mi, prosím, jménem," zamumlala a šla se podívat, co ten balík skrývá.
"Ano slečno Av… Auroro."
"Jen Rory," opravila ho. "Můžeš jít."
Zvedla víko a vytáhla černou sukni s korzetem. Ovládla velkou touhu vzít si krátké žluté letní šaty - původně plánovala, že tak otce rozpálí doruda a dostane domácí vězení. Vyhnula by se těmhle snobským akcím. Ale to oblečení, co jí koupila matka tentokrát, bylo tak nádherné, že si ho prostě musela vzít.
***
Rodina Blackových a Averyových měla mnoho společného. Byli bohatí, hrdí, známí v celém kouzelnickém světě - jako potomci nejstarších kouzelnických rodů - a hlavně se každý snažil zatajit existenci jednoho ze svých dětí.
Zástupce Blackovic rodu se rozvaloval na posteli v domě Potterových a žongloval s hůlkou, zlatonkou a lotroskopem. Asi po pěti vteřinách se věci rozlétly všemi směry. Sirius ještě stačil chytit lotroskop a s vítězným výrazem jej zvedl nad hlavu. James vzhlédl od Denního věštce a kriticky se šklebil.
"Ocenil bych, kdybys mi neničil tu zlatonku."
"Tý nic neni. A vždycky si můžeš ukrást jinou," uklidňoval jej Sirius a začal si zase hrát.
"Kradu jen ve zdravých mezích," odsekl James a schoval se za denního věštce.
"Loni to byly tři. Tomu říkáš zdravý meze?"
"Ne. Tohle je puntičkářství, psisko."
James zahodil noviny a čapl zlatý míček, jemuž nezbývalo jediné křídlo.
Ve stejnou chvíli vpadl do pokoje Remus Lupin a sebral Siriusovi i lotroskop. "Že tě to furt baví..."
"A co mám dělat?"
"Sbalit se a vypadnout," navrhl James.
"Nějakej příjemnej. Copak? Averyová si našla kluka?" rýpnul si Sirius. Každý věděl, že návrhy schůzek Lily Evansové James nikdy nemyslel vážně. Jenom Pobertům prozradil, kdo se mu skutečně líbí.
"Myslím to vážně. Už teď je pozdě. Tvoje matka tě zabije."
"Tak to tu zůstávám. Víc mrtvej bejt nemůžu. A vůbec - od kdy se zajímáš, co se smí a co ne?"
James si odfrkl a dál zaujatě zíral do novin. "Občas to není na škodu..."
"Ta Averyová ti leze na mozek."
"Nebude mě poučovat někdo, komu nejdelší vztah trval dvanáct dní."
"Lepší dvanáct než nula, brejloune."
"Ty máš taky dneska náladu jak McGonagalová před naší hodinou."
"Přeháníš! To neni možný!"
"Pravda," přiznal James. "A to je ještě relativně mladá... lituju naše děti."
"Takže vy už s Rory plánujete rodinu?" bláznivě se rozchechtal Sirius. Jen těsně se mu podařilo vyhnout novinám, které mu prolétly kolem ucha. "Na to jsou potřeba dva, ne? Já to musím vědět..." samolibě se zasmál.
"Nechcete zajít na jedno?" vmísil se do jejich rozhovoru Remus a dřív, než se stačili ostatní rozkoukat, stál v kabátě u dveří.
James ani Sirius tuhle nabídku nikdy neodmítali. Petr už na ně čekal zachumlaný do vlněné šály a obnošené bundy.
Zkrátka jediný, kdo nerad pil byl Remus, ale ten věděl, že to jediné dokáže Poberty odvést od čehokoli.
***
Lupin, který byl jediný plnoletý, použil na servírku v mudlovské hospodě matoucí kouzlo a ta jim bez řečí donesla čtyři půllitry chlazeného piva.
"Neni blbost pít něco tak studenýho? Vždyť venku mrzne," namítl Remus a sledoval své dva kamarády, kteří s chutí pili (Červíček už dopil.).
"Kdybys pil, pochopil bys. Zahřeje to," poučoval ho James a zamával na servírku, aby donesla další
***
"No women no cry!" halekal Sirius opírající se celou vahou o Jamese, který na tom nebyl o moc líp.
"Kdes to vzal, hafánku?"
"Ani nevím. Je to nějaká mudlovská písnička," oznámil mu Sirius a praštil sebou do hromady rozbředlého sněhu. "Musím domů."
"V tomhle stavu ne," odporoval mu Lupin.
"Jestli mě nepřemístíš, udělám to sám," vyhrožoval.
Remus si povzdechl. Sirius ztrácel rozum, když se opil. "Dobře." Chytil Siriuse za paži a přemístil se s ním na Grimmauldovo náměstí. Potichu otevřel dveře domu číslo dvanáct a strčil do nich opilého Blacka. Pak se vrátil ke dvěma svým přátelům, které po několika hodinách konečně dotáhl k Potterovým. Příště snad nechá ty dva, aby se pozabíjeli, tohle už nikdy!
***
Aurora sešla schody do přízemí Blackovic sídla doufajíc, že nepotká nikoho, kdo by ji zavalil protimudlovskými žvásty.
"Siriusi?" vykřikla nadšeně, když spatřila tmavovlasého mladíka vycházejícího z koupelny. "Jé, to jsi ty..." dodala posmutněle, jakmile zjistila, že jde o mladšího z Blackovic bratrů. Byli si tak podobní...
"Trochu přetvářky by neuškodilo," rýpnul si a chystal se ji obejít. V té chvíli se jen o několik metrů dál ozvalo vrzání dveří. Pravý Sirius Black se před nimi rozplácl na podlaze.
"...no cry," zavyl.
Rory si k němu přiklekla a pokusila se ho zvednout "Fuj!" Byl celý mokrý a zablácený od sněhu a táhl z něj typický hospodský smrad piva a cigaret.
"Ahoj kotě, známe se?" zamumlal.
"Ne, neznáme,"odsekla, "pomoz mi, prosím," zaúpěla na Reguluse, který se celému výjevu jen pobaveně křenil. To Auroru nesmírně štvalo - ten jeho nehasnoucí škleb. Pomohl jí Siriuse postavit na nohy a společně ho táhli do schodů.
"V tom pří-případě se musíme poznat! Čekám tě ve svým - škyt - pokoji přesně za de-deset minut."
"To se načekáš!" Byla tak hrozně naštvaná na Reguluse, jak se pořád hloupě usmíval a snažil se ji vyprovokovat, jen aby jí ruply nervy. A teď přijde Sirius, kluk, do kterého byla blázen, a chová se jako pitomec. Štvalo ji, že i přesto ho má pořád tolik ráda.
Dotáhli ho do prvního patra, tam si Sirius vzpomněl, k čemu slouží nohy a rozběhl se do místnosti, kde se vždycky pořádaly večírky pro vybranou společnost.
"Šťastnej a veselej!" vykřikl nadšeně a hovor, který do té doby šuměl celým domem, utichl. Jen o dvě vteřiny později odtamtud vyběhla Walburga Blacková táhnouc za sebou syna. Zabouchla dveře tak silně, že ze stěny spadl portrét Elladory Blackové, která začala vřískat tak hlasitě, až to trhalo uši.
Rory i Regulus se krčili za starou skříní, paní Blacková je naštěstí zatím nezahlédla.
"Co to má znamenat?" vyjekla. Obraz se mezitím převrátil obličejem dolů, takže naštěstí Elladořin křik ustal.
"Co?" nechápal Sirius.
"Takhle nás zesměšňovat před váženými hosty! Proč zrovna my? Máme tak čistou krev a přitom ses nám narodil ty - opilec, co se pachtí s mudly!"
"Klíííd, máti."
"Cože?!"
"Rup-pnou ti nervy," poplácal Walburgu chlácholivě po rameni. Ta raději se znechuceným výrazem o krok ustoupila, jako by měl nějakou nakažlivou chorobu.
"Dost! Do Bradavic se už nevrátíš. Beztak ses tomu mudlomilství naučil tam, to jsou ty slavné Brumbálovy metody! Sbal si věci! Hned zítra ráno odjíždíš k Lestrangeovým. Belatrix se tě ráda ujme. Léta mi nabízí tvou převýchovu," otočila se na podpatku a vracela se k hostům.
Sirius se stále trochu malátný vydal do svého pokoje zanechávající za sebou bahnité otisky bot a mrtvé ticho.
"Mohl bys..."
"Jasně...promiň," zamumlal Regulus a vyšel ze skrýše, aby mohla také vylézt. Oba se pak posadili na pohovku a Rory si z šatů oklepávala prach a pavučiny.
"A to si naši stěžujou, jak jsem drzá..."
"Mnou se chlubí polovině kouzelnickýho světa," hořce se usmál.
"Naši zase mým bráchou."
"A přitom je to takovej pitomec."
"A já myslela, že jste kamarádi," divila se.
"S Lionelem? Bejvávalo. Nejsem padlej na hlavu."
Už od Aurořina útlého dětství navštěvovali Averyovy Blackovy nebo naopak. Ačkoli byl Regulus stejně starý, hrávala si celá ta dětská léta jen se Siriusem a celou tu dobu bojovali proti tomu mrněti - Regulusovi a staršímu Lionelovi. Ale dětství bylo pryč. Přátelství se Siriusem skončilo, když nastoupil do Bradavic. Poslední dobou se přeci jen začala víc přátelit s Regulusem. Její myšlenky přerušilo bouchání nad jejich hlavami.
"Co tam dělá?"
"Věštění neovládám, promiň," řekl Regulus naoko vážně.
Povzdechla si. "Řečnická otázka."
"Vím."
"Nepůjdeme ho zkontrolovat?" navrhla, ale Sirius už scházel schody a táhl za sebou těžký kufr.
"To si děláš srandu," ohodnotil jeho chování Regulus a vstal.
"Neblázni," přidala se k němu Aurora. "Kam chceš teď jít?"
"Kam?" na vteřinku zaváhal. "K Potterovým,"
"Ale ti ani nebydlí v Londýně. Je tam zima, daleko letět nemůžeš," strachovala se Rory
"Od toho máme ten váš letax." Otočil se k nim zády a scházel schody do přízemí.
Letax. Přesně z toho rodina Averyových žila. Jejich předek ho vynalezl a oni jen těžili z jeho nápadu. Jiný výrobce letaxového prážku neexistovali, nikdo neznal recepturu.
"Tohle ti neprojde snadno," varoval jej Regulus.
Sirius ale neposlouchal, došel do kuchyně a odletaxoval se na místo, které mu bylo domovem víc, než jeho rodný dům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama