Piráti mají pravdu

10. října 2010 v 21:15 |  Autorka
Včera jsem se tak dívala na Piráty z Karibiku a v jednom s Jackem souhlasím: Proč ten rum pořád dochází?
Dneska jsem se dívala na Dopisy pro Julii, i když jde o klasický americký slaďák, nemůžu si pomoci, ale okamžitě bych se sbalila a jela do Verony, protože doufám, že něco takového potká i mě.
Teď se dívám na Gossip girl (upřímně nechápu, jak to, že mě to baví, když je to furt dokola) a čekám, protože mi došel limit a zjišťuji, že celý život na něco čekám a přece se nikdy nic neděje, možná bych někdy měla jít naproti...


A když už jsem u toho svěřování se blogu... začínám pochybovat o svých přátelích. Mám pocit, jako by nás spojovala jen léta strávená společně na střední. Proč se ale tak dobrovolně vzdávám? Proč? Vždyť bych za ně ještě před prázdninami vložila ruku do ohně. Kdysi jsem se i vzdala jediné osoby, ktarou jsem kdy milovala, kvůli jedné z nich... Tak moc jsem věřila v důležitost našeho přátelství.
Ale teď? Vzdaluji se a nesnažím se to změnit. Jen se dívám zdáli. Jako bych se snažila všechna pouta zpřetrhat ještě předtím, než dorazí realita a my si už skutečně nebudeme mít co říct. Jsem snad zbabělec? Pesimista?
Proč? Proč to všechno? Je mi z toho nanic... chci aby všechno bylo jak dřív. Abych po týdnu prázdnin přišla a strašně si je přála obejmout... ale to už je pryč. Dávno ztracené v čase...

Přála bych si být dospělá, abych byla samostatná a měla svůj vlastní život, řídit jej podle svých představ.
Přála bych si být dítě, abych měla spoustu přátel, kteří by tu byli jen pro mě a já bych žila jen pro ně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama